Unbroken
Unbroken
Jon Bon Jovi
I was born to be of service
Camp Lejeune just felt like home
I had honor, I found purpose
“Sir, yes, sir,” that’s what I know
They sent us to a place
I never heard of weeks before
When you’re nineteen, it ain’t hard to sleep
In the desert on God’s floor
Close your eyes, stop counting sheep
You ain’t in boot camp anymore
We were taught to shoot our rifles
Men and women side by side
Thought we’d be met as liberators
In a thousand-year-old fight
I got this painful ringing in my ear
From an IED last night
But no lead-lined Humvee war machine
Could save my sergeant’s life
Three more soldiers, six civilians
Need these words to come out right
Chorus
God of mercy, God of light
Save your children from this life
Here these words, this humble plea
For I have seen the suffering
And with this prayer, I’m hoping
That we can be unbroken
It’s eighteen months now, I’ve been stateside
With this medal on my chest
But there are things I can’t remember
And there are things I won’t forget
I lie awake at night
With dreams the devil shouldn’t see
I wanna scream, but I can’t breathe
And Christ, I’m sweatin’ through these sheets
Where’s my brothers? Where’s my country?
Where’s my “how things used to be”?
Chorus
My service dog’s done more for me
Than the medication would
There ain’t no angel that’s comin’ to save me
But even if they could
Today, twenty-two will die from suicide
Just like yesterday, they’re gone
I live my life for each tomorrow
So their memories will live on
Once we were boys, and we were strangers
Now we’re brothers and we’re men
Someday, you’ll ask me, “Was it worth it
To be of service in the end?”
Well, the blessing and the curse is
Yeah, I’d do it all again
Narodil jsem se, abych sloužil vlasti
Výcvikový tábor Lejeune mi byl domovem.
Sbíral jsem vyznamenání a našel smysl života.
„Ano, pane“ znám jako své boty.
Poslali nás na místo,
O kterém jsem pár týdnů předtím nic netušil.
No jo, když je ti devatenáct, tak zvládáš spát
Klidně na zemi někde v poušti.
Zavřeš oči, přestaneš počítat ovečky,
Protože tady už nejsi na cvičišti.
Naučili nás střílet z pušek,
Muži a ženy bok po boku
S myšlenkou, že z nás budou osvoboditelé
V boji starém tisíciletí.
Pořád mi ještě zvoní v uchu
Od včerejšího bombového útoku.
Ale ani obrněné vozidlo
Nedokázalo mému seržantovi zachránit život.
Další tři vojáci a šest civilistů
By byli rádi, aby tato slova padla na úrodnou půdu
Refrén
Milosrdný Bože, Pane všeho světla
Uchraň své děti od takového světa.
Slyš tato slova, tuto pokornou žádost,
Protože já jsem viděl utrpení a marnost
A touto modlitbou doufám ve spasení,
Že nakonec můžeme zůstat nezlomeni.
Už osmnáct měsíců jsem zpět ve Státech,
Na hrudi se mi leskne medaile,
Ale jsou věci, které si nepamatuji
A také ty, které už nikdy nezapomenu.
V noci raději bdím,
Než mít ty sny, které by ani ďábel neměl vidět.
Řval bych, kdybych se mohl nadechnout,
Ve strachem propocené posteli.
Kde jsou mí bratři? Co se stalo s mou zemí?
Proč nic není jako dřív?
Refrén
Můj služební pes pro mě udělal více
Než by nějaká medikace dovedla.
Není tu žádný anděl, co by mě zachránil,
Ale i kdyby byl tak stejně
Dvacet dva dalších dnes spáchá sebevraždu,
Budou pryč stejně jako včerejšek.
Žiju svůj život pro každý zítřek,
A tak i vzpomínky na ně přežijí.
Jednou jsme byli kluci, co se neznali,
Dnes jsme bratři a jsou z nás muži.
Jednou se mě zeptáš, „Stálo to za to
Sloužit své vlasti?“
Jo, to požehnání ale i prokletí je,
Že bych do toho šel znovu.